Mechy (Bryophyta) jsou zelené vyšší, ale necévnaté rostliny malého vzrůstu, s výraznou schopností zadržovat vodu. Většinou preferují vlhká a stinná stanoviště. Jako pionýrské rostliny mají schopnost osidlovat plochy téměř bez substrátu. V zahraničí se uvádějí jako vhodný typ vegetace na nejslabší vegetační souvrství spolu s netřesky. U nás je jejich použití předmětem diskusí.
Rozchodníky (Sedum) jsou reprezentanty sukulentních (tučnolistých) rostlin se specifickým metabolismem, který jim umožňuje přečkat velmi dlouhá období sucha (fotosyntetická fáze, kdy je poután vzdušný oxid uhličitý a musí být otevřené průduchy, probíhá v noci po tmě).
Netřesky (Sempervivum) jsou dalšími zástupci sukulentů, hojně používanými na střechách. Sukulenty (rozchodníky, netřesky a další) jsou víceleté nebo vytrvalé rostliny (trvalky), pro výrazná specifika se ale v zahradnické praxi uvádějí jako samostatná skupina.
Byliny – odlišně od botanického pojetí se bylinami v tomto textu označují jen dvouděložné byliny rostoucí společně s travinami ve stepních trávnících.
Trávy – byliny – v tomto textu se takto označuje směs xerofytních (suchomilných) travin a dvouděložných kvetoucích bylin, obdoba přirozených stepních trávníků. Tyto porosty se kosí jen jednou nebo dvakrát ročně.
Trvalky (pereny) – zahradnický výraz zahrnující pěstované druhy a odrůdy vytrvalých bylin, které jsou podle botanické definice víceletými nedřevnatými rostlinami. Nepříznivé vegetační podmínky, např. zimu a sucho, velmi často přečkávají pouze podzemní orgány – kořeny, oddenky, hlízy, cibule. Pro výrazná specifika se v zahradnické praxi považují trávy, sukulenty a cibuloviny za samostatnou skupinu, i když také odpovídají definici „trvalky“.
Trávník – travní porost bez příměsi dvouděložných rostlin, intenzivně zavlažovaný a hnojený, pravidelně kosený na malou výšku vícekrát ročně (v období bujného růstu každý týden).
Užitkové rostliny – na intenzivní zelené střeše lze pěstovat také užitkové rostliny, zeleninu a ovoce. Substráty běžně používané pro zelené střechy nejsou pro pěstování příliš vhodné, s pěstováním zeleniny se tedy musí počítat již při realizaci vegetačních vrstev. Zelenina se proto na střechách pěstuje zpravidla v nádobách.
Na volbu vhodného typu vegetačního souvrství a formu vegetace má rozhodující vliv:
- způsob využití (bez využití, příležitostný pobyt osob, trvalý pohyb osob, provoz veřejnosti, provoz vozidel, soukromá nebo komerční zemědělská/zahradnická činnost),
- stavebně technické podmínky (nosnost stavební konstrukce, sklon, způsob odvádění srážkové vody, skladba střešního pláště),
- vlastnosti stavební konstrukce (použité materiály, průhyb),
- konkrétní podmínky stanoviště (např. orientace ke světovým stranám, odraz světla nebo zastínění, větrná poloha, srážkový stín),
- výška objektu a jeho umístění v krajině (viditelnost střechy, namáhání sáním větru)
- možnosti následné údržby (přístupové cesty, možnost využití mechanizace, likvidace odpadu, finanční stránka).
Každý typ zelené střechy zahrnuje rozmanité formy vegetace, které mohou navzájem plynule přecházet a lišit se od sebe podle podmínek stanoviště, přičemž podléhají dynamickým změnám. Zásadní podmínkou pro úspěšný růst a vývoj vegetace požadovaného typu je odpovídající mocnost substrátu, která požadovanému typu vegetace vyhovuje a v případě extenzívních zelených střech také potlačuje nežádoucí rozvoj a množení plevelů. Regionální klimatické poměry a specifické podmínky objektu (orientace ke světovým stranám, sklon …) se někdy mohou výrazně lišit a proto je třeba zvolit přiměřeně větší nebo menší mocnost souvrství v daném rozpětí.
Tabulka zobrazuje mocnost souvrství využitelné pro kořenění rostlin u různých způsobů ozelenění a forem vegetace:
